tak jí vysvoboďte ze zrcadla,
tak Tě prosím, dýchej
odlesku, dýchej
ať dýchají sny
mrtvé pohledy, mrtví lidé, mrtví, mrtví, mrtví ...
mrtvá naděje ubírá skutečnosti ...
mrtvé doufaní, mrtvé hlasy volaly...
já viděla anděly, vzali mi srdce, ukázali mi sny, zlomili sliby ...
byly to jen lži ...

another girl, another planet

lekáme se vlastních stínů

v jiných světech

schovaní v zásuvce sledujeme

naše sny, naše touhy

zklamaní světěm, nežijeme

pomalu umíráme, ,,Láska hroby přenáší"

živíme se na našich vzpomínkách

ublíženi přihlížíme realitě

a přece jsem tak zbytečná, radši žiju jinde

... a někdy se nedokážu usmívat

... a někdy toužím být někde jinde
... a někdy toužím být někým jiným
... a někdy nedokážu žít
... a někdy toužím být šťastná
... a někdy toužím být vzduch
... a někdy nedokážu dýchat
... a někdy toužím být rozfoukaná
... a někdy toužím být neviditelnou
... a někdy nedokážu vyloudit si úsměv
... a někdy toužím být vlkem
... a někdy toužím být svobodná
... a někdy nedokážu myslet
... a někdy toužím být čarodějkou
... a někdy toužím být elfkou
... a někdy nedokážu nebrečet
... a někdy toužím být silná
... a někdy toužím přestat snít ...

..a koukám někam do pryč

Jó, ztrácí ve své vlastní realitě. Prásknu to na sebe. A na všechny okolo, kteří chtějí, abych dělala věci, který nezvládám, protože prostě nemůžu, protože jsem asi cvok a nechápu život. Žít s takovýmhle pocitem je totiž strašně divný. Cítit, že vlastně asi vůbec nežijete a co je teda to všechno kolem..nějaká iluze snad? A proč vůbec je ta iluze? Nenávidí tyhle stavy. (já nevidím smysl v ničem)